P. Vachata et al. Atlantookcipitální disociace  
Diagnostickou metodu volby je CT hodnocení kondyl-C1 intervalu (CCI) v kombinaci s MR vyšetřením. Standardní léčbou instabilních AOD u stabilizovaných pacientů je časná zadní okcipitocervikální stabilizace a fúze v rozsahu C0-C2.

Barsa P et al: Instrumentace laterální masy C1 v místě inzerce zadního oblouku představuje způsob fixace atlasu, kterým lze v porovnání s tradičním přímým zavedením šroubu do laterální masy předejít poškození nervového kořene C2 a periartikulární žilní pleteně.

Janiga M et al:  Augmentovaná transpedikulární fixace s kanylovanými šrouby je dobře proveditelná a relativně bezpečná chirurgická technika pro ošetření porotických zlomenin páteře.
 
Kaiser R et al: U 10 z 11 pacientů došlo k výraznému zmírnění obtíží a zlepšení kvality života po stabilizačním výkonu provedeném na základě diagnostiky aktivního procesu pomocí PET či SPECT/CT. Tyto metody tak jistě mají své místo ve vyšetřovacím procesu lumbalgií zejména při nejasných či vícečetných nálezech degenerativních změn.
     
     

 

Aktuální číslo

Vol 99 No 1 (2020)
Publikováno: 2020-02-09
Zobrazit všechna čísla