Abstrakt
Úvod: Cílem práce je pomocí analýzy vlastního souboru pacientů a aktuálních odborných publikací stanovit, v jakých případech lze zlomeniny střední části skafoidea léčit konzervativně krátkodobou sádrovou fixací s malým rizikem vzniku pakloubu.
Materiál a metoda: Soubor 19 pacientů (17 mužů a 2 ženy) s průměrným věkem 31 let (rozsah 20-43, SD 7,3) se zlomeninami střední části člunkové kosti zápěstí indikovanými ke konzervativní léčbě. Diagnostika byla prováděna na základě rentgenového a CT vyšetření. Konzervativní terapie spočívala v přiložení sádrové fixace zápěstí a palce na dobu minimálně 6 týdnů u zcela nedislokovaných zlomenin (průměr 6,4 týdnu, rozsah 6–10 týdnů). Ostatní zlomeniny byly imobilizovány sádrou celkem 9 týdnů. Všichni pacienti byli sledováni minimálně 6 měsíců.
Výsledky: V odstupu 6 měsíců od úrazu uváděli dva z pacientů mírné klidové bolesti (1x při zhojené zlomenině, 1x při pakloubu). Bolesti při pohybu nastávaly u 5 pacientů s rozvinutým pakloubem. Dobré zhojení zlomeniny v anatomickém postavení bylo pozorováno u 10 pacientů (53 %) ve dvou případech (11 %) došlo v průběhu hojení k úhlové dislokaci a v 7 případech (37 %) se rozvinul pakloub.
Závěr: Konzervativní terapie je vhodná pro zlomeniny střední části skafoidea nedislokované a s dislokací kostních fragmentů do 1,5 mm. U těchto zlomenin je při konzervativní terapii nízké riziko rozvoje pakloubu. Rentgenové zobrazení je nedostatečné. CT vyšetření je nutné zhotovit při nezachycení linie lomu na rentgenových snímcích při výrazném klinickém nálezu obzvlášť ve skupině pacientů s typickým výskytem zlomeniny střední části skafoidea, tzn. u mladých mužů ve věku mezi 25 až 40 roky. Rozhodnutí o druhu léčby musí vždy vycházet z CT vyšetření.
doi: 10.48095/ccrvch2024400