Divertikulitida tlustého střeva

Abstrakt

Divertikulitida tlustého střeva, tzn. zánět jednoho nebo více divertiklů, je nejčastější manifestací divertikulózy, kterou má ve vyspělých zemích více než 60 % 70letých. Akutní divertikulitida zahrnuje škálu stupňů zánětlivého postižení, od lehké divertikulitidy po sterkorální peritonitidu.

Diagnostika divertikulitidy tlustého střeva se během zejména posledních 30 let změnila. Zobrazování pomocí sonografie a počítačové tomografie umožňuje hodnocení tíže a rozsahu zánětu bez operace vyjádřené klasifikací a usnadňuje rozhodnutí o volbě léčby.

Léčba se změnila rovněž. Nekomplikovanou divertikulitidu dnes lze léčit i bez antibiotik a bez hospitalizace, abscesy lze evakuovat perkutánní navigovanou drenáží. Základem operační léčby peritonitidy divertikulárního původu zůstává zástava kontaminace a sanace břišní dutiny. Pouze derivace je nedostatečná. Účinným řešením je resekce zaníceného nebo perforovaného segmentu střeva, novou možností je laparoskopická laváž. Nejlepší výsledky přináší resekce střeva s primární anastomózou, která má být založena pouze, lze-li splnit určité podmínky. Vyloučení anastomózy sice zmenší nároky operace, ale v souhrnu vede k horším výsledkům. Přes doporučení vycházející z EBM nejsou ani dnes názory na volbu operace jednoznačné.

Text uvádí vývoj ošetření divertikulitidy, argumentaci ve prospěch či proti resekci s anastomózou, resekci s vyloučením anastomózy a laparoskopické laváži. Jsou uvedeny podmínky výkonů, především bezpečného založení anastomózy, a současná doporučení.

doi: 10.48095/ccrvch202547