Možnosti zlepšení vlastností ledvinných štěpů od dárců s rozšířenými kritérii – experimentální studie

J. Molacek, V. Opatrny, V. Treska, R. Matejka, O. Hes

Abstrakt

Úvod: Celosvětový nepoměr mezi počtem příjemců a dárců transplantovaných orgánů vede obecně k určitému rozšiřování kritérií akceptovaných orgánů. To vede logicky např. u ledvinných štěpů k odebírání orgánů s horší kvalitou parenchymu. Jednou z možností, jak vylepšit kvalitu těchto štěpů je změnit koncept jejich prezervace během studené ischemie, resp. vylepšit i koncept perfuze před vlastním odběrem. Cílem naší experimentální práce je pokusit se vylepšit kvalitu štěpů zejména od tzv. „marginálních“ dárců.
Metody: V první fázi experimentu jsme testovali prezervaci ischemicky postižených ledvinných štěpů pomocí retrográdní oxygenové persuflace (ROP). U 10 zvířat (prase) jsme porovnávali zvyklou intraarteriální perfuzi orgánu chladným perfuzním roztokem (N=5) s retrográdní intravenozní oxygenovou persuflací (N=5). Hlavním hodnotícím kritériem byla histopatologická analýza ledvinného parenchymu po vlastní perfuzi i po opětovném natransplantování štěpu. V další části experimentu jsme porovnávali opět u zvířecího modelu ischemické ledviny (králík) přístrojově řízenou perfuzi in situ (N=5) ve srovnání se zvyklou perfuzí pomocí hydrostatického tlaku (N=5). Hodnotícím kritériem zde byla nejen histopatologická analýza, ale i objem perfuzátu a rychlost poklesu teploty štěpu.
Výsledky: V první části jsme prokázali schopnost ROP prezervovat resp. restaurovat ledvinný štěp se simulovaným ischemickým inzultem, výsledky histologické analýzy byly bez statisticky signifikantního rozdílu ve srovnání s intraarteriální perfuzí. Ve druhé části naší práce jsme pozorovali signifikantní rozdíl v maximálním průtoku perfundovanými štěpy, kdy u skupiny mechanicky perfundovaných zvířat byl max. průtok vyšší, než u kontrolní skupiny při užití pouze hydrostatického tlaku (p=0,004). Stejně tak jsme nalezli statisticky významný rozdíl v poklesu teploty štěpů ve prospěch pulzatilní perfuze ( p<0,001). Statisty významné bylo i kvalitativní histopatologické hodnocení proplachu štěpů opět ve prospěch řízené perfuze (p=0,005).
Závěr: Prezentované výsledky experimentální práce prokazují určitý benefit alternativních forem prezervace resp. perfuze ledvin určených pro transplantaci. Ty by mohly nahradit nejen zvykle užívanou perfuzi před odběrem, ale i doplnit určitou rekondici štěpů v průběhu studené ischemie. Největší přínos vidíme u tzv. marginálních štěpů, tedy u štěpů s rozšířenými kritérii.

Klíčová slova:

transplantace, dárci po nezvratné zástavě oběhu, řízená perfuze orgánů, „in situ perfuze“, retrográdní oxygenová persuflace

Stahování

Publikováno

2018-06-29

Číslo

Sekce

Původní práce