Abstrakt
Úvod: Kompletní cirkulární endoskopická (submukózní) resekce (CER) provedená pomocí techniky endoskopické submukózní disekce (ESD) je v jícnu zatížena vysokým výskytem pooperačních striktur. Zatím není známa nejúčinnější metoda jejich prevence, jednou z možností prevence je přepažení defektu stentem. Cílem studie bylo najít způsob fixace biomateriálu na metalický stent a poté jeho zafixování v místě CER k prevenci vzniku jícnových striktur na zvířecím modelu.
Metoda: Byla použita miniaturní selata z chovu AV ČR v Liběchově (N=10). K endoskopiím jsme používali jednokanálový endoskop. Nejprve jsme ve středním jícnu provedli dva cirkulární slizniční řezy vzdálené od sebe 5 cm a mezi nimi pak CER pomocí disekce endoskopickým nožem. Poté jsme defekt přepažili stentem pokrytým biomateriálem (Xe-Dermou®) s cílem zajistit ho proti migraci do žaludku. Testovali jsme fixaci pomocí endoklipů (N=3), endoskopickým systémem Apollo (N=1) a závěsem za nosní přepážku pomocí silonové nitě (N=6). Po 1−2 týdnech jsme provedli kontrolní endoskopii s vyjmutím stentu a pitvu.
Výsledky: Všechny výkony byly dokončeny úspěšně bez závažných komplikací či úmrtí. Přestože se stenty s Xe-Dermou® podařilo aplikovat na celou resekční plochu, nalezli jsme při pitvě u jednoho zvířete mediastinitidu a jednou paraezofageální absces, nejspíše v důsledku mikroperforací při výkonu. Histologický rozbor ukázal, že po kontaktu s biomateriálem dochází v resekční ploše k uspořádané reepitelizaci již po týdnu od aplikace. Byl-li stent připevněn ke stěně jícnu pomocí endoklipů či endoskopickým systémem Apollo, vždy došlo k jeho migraci. Při zavěšení stentu za dvě silonové nitě nedošlo k dislokaci stentu ani v jednom případě.
Závěr: Vyvinuli jsme techniku fixace biomateriálu k povrchu metalického stentu, který jsme použili k prevenci vzniku jícnových striktur po CER. Distanční závěsná fixace stentu silonovou nití se ukázala jako nejúčinnější, fixace pomocí endoklipů či systému endoskopické sutury byly neúčinné.