Abstrakt
Letošní kongres sekce mladých chirurgů ČCHS JEP v Seči u Chrudimi se konal ve dnech 14. a 15. 6. pod záštitou České a Slovenské chirurgické společnosti, s přímou účastí Chirurgické kliniky v Pardubicích a chirurgického oddělení Nemocnice v Havlíčkově Brodě. Letošní setkání si zaslouží uznání za velmi dobrou organizaci, hojnou účast mladých lékařů i sester, také za většinou šťastně zvolená témata a ochotu diskutovat. Ale také vybízí k zamyšlení nad některými názory a problémy, které obnažilo.
Patří ke koloritu posledních let, že starší chirurgové žehrají na malý zájem mladých kolegů o chirurgii. Já jsem tento pocit jako účastník kongresu neměl. Přednášky a diskuze o nezájmu nesvědčily. Překvapivé byly dobře moderované ranní diskuzní skupiny před zahájením druhého dne kongresu. Nehledě na relativně časnou ranní hodinu byly účast i aktivita nadprůměrné. Místy jsem však měl dojem, že volba témat a příprava vystoupení na kongresu zřetelně postrádala radu a pomoc vedoucího pracoviště. Jinak řečeno, někteří primáři či přednostové se příliš nezajímali o to, jak se budou mladí z jejich pracoviště prezentovat a jaké praktické zkušenosti si z takové „tréninkové“ prezentace mohou odnést. Dobře na to upozornil primář M. Škrovina (N. Jičín) v případě velmi obtížné problematiky moderního ošetření nemocných s karcinomem rekta. Dokladem byla i kvalita zaslaných abstrakt vystoupení, která jsme se rozhodli publikovat jako Supplementum 1 Rozhledů v chirurgii 2018 a byla k dispozici ještě před zahájením kongresu v elektronické podobě. Ze Supplementa je velmi dobře patrné, že na řadě pracovišť mají mladí dobrý příklad i vedení a nedělá jim problém se úspěšně vypořádat s formální stránkou prezentace své vědecké práce.
Bohužel v některých případech je obraz spíše tristní. Další zajímavé podněty nabídla diskuze o specializačním vzdělávání v chirurgii v době schvalování aktualizovaného programu. Z příspěvků do diskuze
zejména k pátečnímu závěrečnému vystoupení předsedy akreditační komise doc. J. Vodičky (jehož zpráva vyšla v minulém čísle Rozhledů v chirurgii) si dovolím zmínit jen několik postřehů:
- pokud se školitel nebude školenci věnovat, nebo pokud školicí pracoviště nebude mladé chirurgy školit, zůstane program pouze na papíře,
- pětiletý program (jako minimální doba specializačního vzdělávání) se může jevit jako příliš krátký, ale známe reálnou dobu absolvovaného specializačního vzdělávání, za kterou je mladý chirurg k atestaci vedoucím chirurgického pracoviště puštěn?
- je nutné trvat na atestační operaci (v jiných zemích to není obvyklé), nestačilo by vyjádření šéfa, který svého školence zná nejlépe a v době GDPR bude logbook vypadat jinak?
- proč se sekce mladých chirurgů ČCHS JEP nevyjádřila k aktualizaci specializačního vzdělávání: nebyla přizvána, nebo se o to nesnažila?
Pozoruhodné postřehy vyplynuly i z anonymní ankety, které se účastnili mladí chirurgové. Její výsledky nejsou k termínu uzávěrky tohoto čísla Rozhledů v chirurgii ještě kompletně uzavřené, ale předběžně vychází, že 35 % z respondentů nevidí přínos ve členství v ČCHS JEP. Mladí hledají hlavní přínos pro svůj odborný růst v získávání teoretických a praktických zkušeností, menšina z nich však tyto zkušenosti chce hledat v zahraničí. Problematicky vidí splnění logbooku. Na otázku, zda je chirurg připraven po atestaci samostatně poskytovat chirurgickou péči a být za ni právně odpovědný, odpovědělo kladně pouze 38 % respondentů (sic!).
Kongres sekce mladých chirurgů byl pro mne osobně zajímavý a poučný, doufám, že i pro jeho účastníky. Za velmi cennou považuji účast předsedy výboru České chirurgické společnosti JEP prof. Z. Kaly a několika málo starších kolegů, kteří ochotně a otevřeně s mladými kolegy diskutovali. Nezbývá než se těšit na další ročník.
Prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc.
vedoucí editor Rozhledů v chirurgii