Všeobecná chirurgie?

Abstrakt

Když měl výbor České chirurgické společnosti ČLS JEP na žádost z EU definovat všeobecného chirurga, nikdo toho nebyl schopen. Objevila se i veselá definice, že chirurga v zimě na ulici poznáte podle toho, že má rukavice, zatímco internista klobouk. Chirurg je, řekli bychom, člověk, který operuje, ale operují i očaři, lékaři ORL, gynekologové… Tedy operuje, ale co operuje?
Autor článku patří ke generaci, která operovala ne­mocné „od hlavy k patě“. Doslova od trepanace lebky po zlomeniny patní kosti. Nebyly neurochirurgie, kar­diochirurgie, urologie, plicní chirurgie atd. Dokonce jsme dávali anestezii a starší kolegové operovali. Tento vývoj, tedy specializace, dělba práce, je za posledních padesát let zřejmý a opravdu jenom nerozumný člověk si může myslet, že se zastaví. Dnes již máme chirurgy zabývající se chirurgií ruky, varixy, kýlami či v systému jednodenní chirurgie provádějící laparoskopické cho­lecystektomie. A to nemluvíme o oborech, které se již dávno z toho, co byla dříve všeobecná chirurgie, od­dělily. Nemění se však pouze dříve široký rejstřík ope­račních výkonů všeobecného chirurga. U elektivních operací mají stále častěji předoperační diagnostiku v rukách specialisté jiných oborů. Mnohé operace se provádějí v režimu 24hodinové chirurgie a o poope­rační průběh složitějších stavů se starají intenzivisté či lékaři oddělení ARO. To dříve nebylo.
Co tedy většina z nás dnes vnímá jako všeobecnou chirurgii? Je to břišní chirurgie a traumatologie. Ošet­řování těchto skupin pacientů tvoří majoritu práce ze­jména v menších nemocnicích. Samozřejmě na mnoha místech se provádějí i jiné výkony, jako jsou operace štítné žlázy, prsu apod. Tyto výkony ale provádějí jedin­ci, kteří se příslušné oblasti věnují systematicky a úzce spolupracují s endokrinology, onkology. Pokud chirurg provede několik málo těchto operací za rok a není sou­částí „boardu“ specialistů, je to špatně.
A jak je to s břišní chirurgií? Ani tu většina chirurgů v dnešní době neovládá v celém rozsahu. Jistě, řeší akutní případy (to byla dříve náplň I. atestace, u které se požadovalo, aby kandidát prováděl apendektomie, sutury perforace GIT, kolostomie atd.), ale elektivní operování v oblasti kardie, nízké resekce rekta, chirur­gie jater či slinivky nejsou součástí jejich operačního portfolia. Tyto výkony posílají do příslušných center. To dnes vnímáme jako správný postup. Četnost těch­to operací není velká, a proto není rozumné, aby je prováděli všichni všeobecní chirurgové. Známe přece statistiky dlouhodobého přežívání pacientů s karcino­mem rekta v závislosti na počtu výkonů v jednotlivých zařízeních.
Takže je ještě dnes vůbec v chirurgii udržitelná "vše­obecnost"? Vím, že EU stále má atestaci z všeobecné chirurgie. Jak taková atestace probíhá, popsal v našem časopise profesor Antoš. Kandidáta zkouší šest dvojic examinátorů. Dva zkoušejí obecnou chirurgii, dva trau­matologii, další dvojice hepatobiliární chirurgii, jiní ko­loproktologii, endokrinochirurgii a poslední mamární chirurgii. Z toho je zřejmé, že ani na evropské úrovni nejsou examinátory všeobecní chirurgové ovládající celý obor na úrovni vědomostí požadovaných po kan­didátovi. Velmi pravděpodobně by zkoušející hepato­biliární chirurgii neuspěl při otázkách z traumatologie. Ostatně takovou, byť modifikovanou situaci máme u nás při zkoušení atestací (vždy je tam minimálně trau­matolog) nebo i státních zkoušek studentů z chirurgie.
Traumatologie. Pamatujeme dobu, kdy byla trau­matologie součástí chirurgie. Byla to doba sádrového obvazu, Küntscherova hřebu a dlahy na tibii. Později měla traumatologie samostatnou atestaci. Dnes jde
o nadstavbu. Osobně vnímám jistý rozpor v tom, co si jednotlivci pod termínem traumatologie předsta­vují. Jsou tací, kteří vidí traumatologii opět „od hlavy k patě“. Možná nevědí, že poraněné oko patří na oční, roztržená močová trubice na urologii, zlomená čelist na maxilofaciální oddělení a kraniocerebrální poraně­ní na neurochirurgii. Prostě, že každý obor má svou traumatologii. Co tedy zbývá všeobecnému chirurgovi z traumatologie? Nepochybně život zachraňující operace - poranění v dutině břišní a hrudní. Ale například stabilizovaného pacienta s poraněním nitrohrudních orgánů je lepší také převést na specializované praco­viště. Nejčastější poranění na odděleních všeobecné chirurgie jsou poranění pohybového aparátu, ta tvoří až polovinu všech přijatých. Na péči o tyto pacienty se na mnoha místech podílí ortoped. Ortopedických od­dělení je však v naší zemi tak málo, že nejsou schopna ošetřit všechny takto zraněné.
Podobně jako v břišní chirurgii, ani v traumatologii pohybového aparátu není všeobecný chirurg dnes schopen ošetřit všechny zraněné v rozsahu dnešní moderní traumatologie. Oddělení všeobecné chirurgie často nemají ani moderní instrumentárium. Jenom pro zamyšlení: např. opravdu všechna zařízení ošetřující subkapitální zlomeniny krčku stehenní kosti, u starých lidí častý úraz, mají cervikokapitální endoprotézy? Po­kud ano, umějí je zavádět všichni sloužící chirurgové?
Ostatně dělba práce probíhá i na malých chirurgických odděleních. Pokud je primář břišní chirurg, má v týmu lékaře zabývajícího se traumatologií. Zdá se, že terén již předběhl centrální orgány hledící do budoucnosti…
Tento článek není útokem na menší zařízení. Je pouze pohledem do budoucna. Vím, že v této zemi žije a pracuje hodně starších a starých chirurgů, kteří se cvičili v operování „od hlavy k patě“. ČCHS ČLS JEP má dnes 27 % členů starších šedesáti let! Podle mého názoru by v budoucnu měli stát vedle sebe viscerál­ní chirurg a traumatolog pohybového aparátu, kteří nahradí dnešního všeobecného chirurga. Navíc to, že náplň práce ambulantního a nemocničního chirurga je rozdílná, víme všichni a věděli to i naši předchůdci. Ti na ni pamatovali dvoustupňovým atestačním systémem.
Mladí kolegové budou mít zájem o užší obor, podob­ně jak to vidíme dnes již ve všeobecné interně. Počet atestantů z ní je velmi malý v porovnání s počtem ates­tantů v pneumologii, gastroenterologii, kardiologii, nefrologii, diabetologii…

prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.
emeritní přednosta
III. chirurgická klinika 1. LF UK a FN Motol
e-mail: pavel.pafko@fnmotol.cz


PDF