Příležitosti k řezu i k hojení

J. Žaloudík

Abstrakt

Život lidský je kontinuem příležitostí. I tak by mohla znít jeho nejstručnější definice. Příležitosti lze dělit na využité a promeškané. Využité pro blaho obecnější nebo soukromější, případně i využitím zneužité. Hojně bývá příležitostí promeškaných. Lze je obrátit v pozitivum, dojde-li z nich k poučení pro příště. Nedojde-li, pak se už jen mešká a nastupuje nepolíbenost realitou provázená frustrací. Zejména chirurgům by měl být dopad promeškaných příležitostí zřejmý. Příležitost stavět velká krvácení se počítá v minutách, řešit náhlé příhody břišní v hodinách, resekabilní nádory v týdnech. Poté už příležitostí k řešení valem ubývá.
Chirurgy současnosti netrápí tolik hojení ran, infekce, anatomické anomálie, nedostatek materiálu, nástro­jů nebo zákazníků jako spíše deficit zájmu a financí. Trochu to spolu souvisí, trochu nikoli. Děje se tak za všeobecného blahobytu, s nímž je historicky nejméně zkušeností. Tedy se tápe v cílech. Čas od času se hodí rekapitulace. V memoárech seniorů bývá totiž skryto i leccos o budoucnosti juniorů. Jen je zapotřebí to cit­livě vypreparovat a nevyhodit do odpadu. Příležitosti totiž vždy byly a nové zase budou.
V konzumním novověku k jakékoli činnosti včetně chirurgie patří i naceňování. To má dva úhly pohledu. Má-li ono konání vůbec cenu a jakou pak má cenu...

Stahování

Publikováno

2020-02-09

Číslo

Sekce

Editorial