„Quo vadis“ laparoskopická chirurgie… chirurgie 3.0?

Abstrakt

Hlavním tématem tohoto čísla Rozhledů v chirurgii je miniinvazivní, respektive laparoskopická chirurgie. Nejen u nás byla ve svých počátcích hojně diskutována a často i zpochybňována. Příčinou byla revoluční změ­na chirurgického přístupu. S trochou nadsázky byly ruce chirurga odstraněny z dutiny břišní a nahrazeny nástroji zavedenými malými incizemi. Přímý pohled chirurga na operační pole nově nahradil obraz na mo­nitorech přenášený z kamery. Pacientovi tato technika, v důsledku minimalizace operačního traumatu, přines­la nesporné výhody v podobě redukce bolesti, snížení pooperační morbidity, kratší hospitalizace, časnějšího návratu k denním aktivitám a zlepšeného kosmetické­ho výsledku. V současnosti miniinvazivní přístup před­stavuje pro řadu indikací zlatý standard. Na základě dat opírajících se o velké administrativní databáze jako ACS-NISQP (American College of Surgeons National Surgical Quality Improvement Program) a NIS (National Inpatient Sample), které vyhodnocují tisíce nemocnic a miliony hospitalizací, je miniinvazivní chirurgie vý­hodnější i ekonomicky [1].
Prokázané přednosti miniinvazivního přístupu vedly ke snahám operační trauma dále minimalizovat. Zkou­šelo se snižovat počty trokarů, koncentrovat vstupy do jediné krátké incize (single incision laparoscopic surgery, single site laparoscopy, single port…) nebo miniaturizovat instrumenty až na nástroje zaváděné perkutánně bez trokarů (needlelaparoscopy). Objevi­ly se postupy snažící se o eliminaci minilaparotomie. NOSE (Natural Orifice Specimen Extraction) využívá k odstranění preparátu přirozené otvory lidského těla (nejčastěji rektum) a NOTES (Natural Orifice Translu­minal Endoscopic Surgery) kompletně využívá přístup přirozenými otvory bez porušení břišní či hrudní stěny. Tyto techniky nicméně ve srovnání s překotným nástu­pem laparoskopické chirurgie...

https://doi.org/10.33699/PIS.2020.99.3.103-104
PDF