Abstrakt
Úvod: Rozsáhlé kostní defekty jsou nejčastěji způsobeny traumatem, infekcí nebo tumorem a jsou jednou z největších výzev muskuloskeletální chirurgie. V dnešní době máme při jejich řešení na výběr z několika technik ošetření. Jednou z nich je i dvoufázová rekonstrukční metoda popsaná Alainem Masqueletem, která vychází z principu cizím tělesem indukované membrány v kombinaci s autologním kostním štěpem. Membrána indukovaná cementovým spacerem oblast defektu uzavírá a brání tak nadměrnému vstřebávání autologního štěpu. V této práci sdělujeme naše zkušenosti s touto metodou.
Metody: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor pacientů operovaných na našem pracovišti mezi roky 2012−2020. Sledovány byly kromě základních epidemiologických dat hlavně údaje týkající se mechanismu poranění, velikosti defektu, přítomnosti infektu a infekčního agens, použitého typu spaceru a doby jeho ponechání, typu stabilizace kosti, doby do plné zátěže a plného prohojení.
Výsledky: Zhodnotili jsme 10 pacientů s kostními defekty (5 traumatického a 5 infekčního původu), operovaných na našem pracovišti. Optimálního zhojení bez komplikací jsme dosáhli u 50 % pacientů, s přihlédnutím k opakovanému provedení 2. fáze pak u 70 % pacientů. Ke komplikacím, které jsme zaznamenali, patřily dvě refraktury, dva infekty a jedno zpomalené kostní hojení.
Závěr: Řešení kostních defektů modifikovanou technikou podle Masqueleta má na poli rekonstrukční chirurgie své důležité místo. V případě dodržení indikačních kritérií a správných postupů v kombinaci s motivovanými a spolupracujícími pacienty má příznivé výsledky, zvláště u neinfekčních defektů. V porovnání s dalšími možnostmi řešení kostních defektů se jedná o techniku méně náročnou, a to jak pro pacienta, tak pro operatéra.