Vliv průkazu cirkulujících nádorových buněk na přežívání pacientů s karcinomem pankreatu – pětileté výsledky

Abstrakt

Úvod: Karcinom pankreatu (PDAC) patří mezi nejagresivnější maligní onemocnění. Jeho incidence vykazuje celosvětově vzrůstající tendenci a i přes pokroky ve výzkumu jeho mortalita neklesá. Nepříznivá prognóza tohoto onemocnění je dána mnoha faktory, především pak pozdní diagnostikou. Vzdálené metastázy a peritoneální karcinomatóza jsou způsobeny časnou diseminací nádorových buněk jak hematogenní, tak i lymfogenní cestou. Jedním z faktorů, jejichž podíl na horším přežití pacientů s PDAC je předmětem zkoumání, je přítomnost tzv. cirkulujících nádorových buněk (CTCs).
Cílem naší práce bylo především zhodnocení možného vlivu přítomnosti cirkulujících nádorových buněk na přežití pacientů s PDAC.
Metoda: Do studie byli zařazeni pacienti s radikálně a paliativně chirurgicky řešeným PDAC, kteří byli na I. chirurgické klinice LF a FN UP operováni v letech 2008–2012 a byl u nich proveden odběr požadovaných vzorků k vyšetření CTCs. Pro detekci cirkulujících nádorových buněk bylo využito metody real-time RT-PCR. Výsledky byly zpracovány s použitím statistického softwaru SPSS.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 126 pacientů, z toho 88 bylo léčeno radikálně, 38 paliativně. Věkový průměr nemocných byl 63 let u radikálně a 64 let u paliativně operovaných pacientů. Průměrná doba přežití u radikálně léčených pacientů byla 29,6 měsíce, u paliativně léčených pacientů 8,5 měsíce. Průměrná délka přežití u radikálně léčených pacientů s prokázanou přítomností CTCs byla 27,2 měsíce, bez průkazu CTCs 33,8 měsíce.
Závěr: V rámci naší retrospektivní studie nebyl prokázán statisticky signifikantní vliv přítomnosti cirkulujících nádorových buněk na přežívání našeho souboru radikálně chirurgicky léčených pacientů s PDAC.