Sternotomie při operaci štítné žlázy

Abstrakt

Úvod: Objemná retrosternální struma pro chirurga znamená uvažovat o extracervikálním přístupu, většinou z parciální sternotomie.
Metody: Retrospektivní hodnocení souboru operací štítné žlázy s nutností sternotomie v desetiletém období (r. 2012–2021), ve snaze o predikci potřeby sternotomie.
Výsledky: Provedli jsme celkem 1254 operací štítné žlázy, přičemž parciální sternotomie byla potřebná v 11 případech (0,88 %). U 6 žen, 5 mužů, ve věku 43–84 let (průměr 73,1 roku). U těchto byly provedeny 3 totální tyreoidektomie, 6 hemityreoidektomií (lobektomií). Ve 2 případech jsme operovali mediastinální reziduum, resp. regenerát, po předchozí tyreoidektomii z krčního přístupu. Délka hospitalizace činila 5–14 dní, jednou došlo ke krvácení s nutností revize, jinak byly výkony bez komplikací včetně fonace. Hranice dolního okraje štítné žlázy ve vztahu k horní hranici aortálního oblouku byla v souboru v rozsahu +20 až -22 mm. Průměr činil -8,5 mm.
Závěr: Všechny námi provedené tyreoidektomie ze sternotomie měly těsný vztah či přesah horní linie aortálního oblouku. Významně retrosternálně se propagující strumy bývají většinově eufunkční (v našem souboru 81,9 %) a u nemocných v sedmém, resp. osmém deceniu života. Proto pokud se nitrohrudně propaguje jen jeden lalok, je dostatečné provedení hemityreoidektomie. Karcinom bývá přítomen zřídka, v našem souboru v jednom případě. Domníváme se, že nutnost sternotomie přesně predikovat nelze, ale je třeba být na ni připraven, zejména u strumy přesahující úroveň aortálního oblouku. Při větší retrosternální propagaci je jistě vhodné provedení CT, z chirurgických důvodů (eventualita sternotomie, riziko ponechání části žlázy) i anesteziologických (komprese a deviace trachey)