Klíčová slova
Abstrakt
Úvod: Získávání a udržování širokých operačních schopností je náročné jak pro vojenské chirurgy, tak pro všechny lékaře poskytující chirurgickou léčbu ve válečném konfliktu. V této práci analyzujeme činnost chirurgů polního chirurgického týmu Armády České republiky působícího v multinacionální nemocnici ROLE 3 v Kábulu v Afghánistánu v operaci International Security and Assistance Force (ISAF).
Metody: Hodnoceni byli všichni pacienti, kteří podstoupili operační zákrok mezi 26. 6. a 26. 9. 2012. Operováni byli vojáci mise ISAF, vojáci afghánské armády, afghánští policisté, neafghánští civilisté a afghánští civilisté včetně dětí. Sledována byla bojová i nebojová poranění a onemocnění vyžadující akutní chirurgickou léčbu nebo elektivní operaci.
Výsledky: V období tří měsíců bylo provedeno celkem 442 výkonů u 263 pacientů. Ve 23 % se jednalo o dětské pacienty s průměrným věkem 10 let. Z důvodu bojového poranění bylo operováno 37 % pacientů, 29 % z důvodu nebojového poranění a u 34 % pacientů byla provedena operace z důvodu chronického nebo akutního onemocnění. U bojových poranění se jednalo v 57 % o kombinovaná poranění vyžadující řešení na principu damage control surgery a ve 26 % byly nutné život zachraňující výkony při poranění hrudníku a velkých cév.
Závěr: Vojenský chirurg stejně jako civilní chirurg léčící poranění ve válečném konfliktu musí být vybaven rozsáhlými odbornými znalostmi a musí ovládat širokou paletu chirurgických dovedností, aby byl schopen poskytnout rychlé a efektivní řešení zejména život ohrožujících stavů včetně hrudních a cévních traumat. V kontrastu k zaměření současné chirurgie směrem ke specializacím a subspecializacím se jeví nutností vytvořit a realizovat v České republice doposud neexistující komplexní chirurgický výcvikový program se zaměřením na válečná poranění.