Význam glykokalyxu v chirurgii

Abstrakt

Úvod: Chirurgická léčba je spojena s nežádoucí reakcí organismu na tzv. chirurgické trauma, která je označována jako chirurgický stres. Jednou z jeho základních příčin je ischemicko-reperfuzní poškození tkání, které zahrnuje funkční a strukturální změny v tkáních. Ty vznikají po obnovení průtoku krve po epizodě ischemie. Dochází k nekróze ireverzibilně změněných buněk či otoku tkání vznikajícímu na podkladě endoteliální a mitochondriální dysfunkce.
Metody: Fyziologie, patofyziologie endoteliálního glykokalyxu: Endoteliální glykokalyx je 0,2 až 5 mikrometrů vysoká heteropolysacharidová vrstva pokrývající endotel na jeho intraluminální straně. Páteřními molekulami glykokalyxu jsou proteoglykany, na které se vážou glykoproteiny a glykosaminoglykany. Poškození endoteliálního glykokalyxu bylo dokumentováno u traumatu, u pacientů se septickým šokem, při ischemicko-reperfuzním poškození či při rozsáhlých chirurgických výkonech. Postupy prevence poškození endoteliálního glykokalyxu: Jako prevence ischemicko-reperfuzního poškození tkání byla zkoumána metoda vzdálené prekondice ischemie. Provedené metaanalýzy přínos tohoto postupu v chirurgii ale nepotvrdily. Farmakologicky může být bráněno poškození glykokalyxu látkami, jako jsou antitrombin III, doxycyklin, hydrokortizon, etanercept či dárci oxidu dusnatého. Protektivně na glykokalyx působí také albumin a inhalace vodíku. Protektivní a reparační účinek na glykokalyx vykazuje také sulodexid. Jedná se o proteoglykan působící antitromboticky, fibrinolyticky, hypofibrinogenemicky a lipolyticky. Současná indikace sulodexidu je v léčbě žilních onemocnění, ischemické choroby srdeční a ischemické choroby dolních končetin. Byl prokázán pozitivní efekt sulodexidu na renální poškození při modelování ischemie a reperfuze a na reparaci endotelu po jeho mechanickém poškození.
Závěr: Prostor pro další zkoumání se otevírá směrem k prokázání účinku endotelprotektiv prostřednictvím reparace endoteliálního glykokalyxu při ischemicko-reperfuzním poškození na modelu velkého laboratorního zvířete a také při klinické studii u pacientů podstupujících cévně rekonstrukční výkon.