Klíčová slova
Abstrakt
Úvod: Luxace akromioklavikulárního (AC) skloubení typu Rockwood III (RIII) představuje kontroverzní téma s širokou škálou terapeutických přístupů. Operační terapie nabízí desítky stabilizačních metod, což jen potvrzuje absenci „zlatého standardu“. Aktuálně dostupná literatura spíše upřednostňuje konzervativní terapii. Její podstatou je po zklidnění bolestí několik fází na sebe navazující fyzioterapeutické péče. Ta cílí na postupné zlepšování mobility ramene a následné posílení a stabilizaci celého ramenního pletence.
Metody: V období 01/2014–12/2017 byla provedena studie u pacientů s poraněním AC kloubu typu Rockwood III. Každý pacient byl detailně poučen o možnostech operační a konzervativní terapie a předpokládaných výsledcích. Pacienti, kteří se rozhodli pro konzervativní terapii, byli s odstupem minimálně jednoho roku od poranění pozváni k vyhodnocení výsledků terapie. Každý pacient byl klinicky vyšetřen. Na kontrolních srovnávacích snímcích obou ramen byly změřeny korakoklavikulární (CC) vzdálenosti, posouzena přítomnost artrózy a kalcifikátů. Pacienti podstoupili dotazníkové šetření – Constant score (CS) a American shoulder and elbow surgeon score (ASES). Výsledky byly statisticky zhodnoceny a porovnány vůči sobě, event. vůči zdravému rameni.
Výsledky: Celkem bylo zhodnoceno 37 pacientů s průměrným CS 96,1 a průměrným ASES 92,02. U 64 % pacientů (n=24) byla zjištěna nestabilita laterálního klíčku. Rozdíl CC intervalu proti zdravé straně byl průměrně 8,6 mm. Nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi CS poraněného a zdravého ramene. Nebyla nalezena statisticky významná souvislost mezi CS a prominencí laterální části klíční kosti, stabilitou AC skloubení a pracovní zátěží; ani mezi návratem do práce a pracovní zátěží.
Závěr: Konzervativní terapie poranění AC skloubení typu RIII nabízí dobré funkční výsledky.