Abstrakt
Východiska: Pooperační ileus (pooperační dysfunkce) je závažná komplikace vyskytující se především u pacientů s rizikovými faktory a u pacientů po akutních, dlouhotrvajících operačních výkonech. Jeho etiologie je multifaktoriální, podílí se na ní jak zánětlivé, tak i neurogenní, hormonální a farmakologické faktory. V prevenci a léčbě se snažíme uplatnit především nefarmakologické postupy, ovlivnit reverzibilní etiologické faktory a v pooperačním období nejlépe implementovat a využít ERAS postupy. Další možností je snaha o ovlivnění tohoto stavu farmaky. V diferenciální diagnostice je třeba odlišit krátkodobé zhoršení střevní motility, která je běžná prakticky po každém nitrobřišním výkonu.
Cíl: Cílem práce je popsat možnosti farmakologické intervence u takto postižených pacientů. Na základě současné úrovně poznání práce analyzuje účinnost současně používaných farmak především ze skupiny takzvaných prokinetik.
Závěr: Pooperační ileus stále představuje závažnou komplikaci. Možnosti farmakologické intervence jsou omezené, účinný se jeví být neostigmin a v prevenci v České republice nedostupný alvimopan. Nadějnými preparáty se také jeví 5-hydroxytryptamin 4 (5HT4) agonisté, zde je ale třeba dalších studií. Použití inhibitorů COX-2 je stále diskutabilní.
doi: 10.48095/ccrvch2024346