Kategorie
Abstrakt
Neoadjuvantní léčba označuje léčbu podávanou před hlavní kurativní léčbou, obvykle chirurgickou resekcí, s cílem zmenšit velikost nádoru nebo zničit nádorové buňky, které se již mohly rozšířit (mikrometastázy). V souvislosti s nádory gastrointestinálního traktu (GIT), které zahrnují nádory jícnu, žaludku, slinivky břišní, tlustého střeva a konečníku, může neoadjuvantní léčba hrát zásadní roli při zlepšování výsledků léčby onkologických pacientů.
Neoadjuvance je standardem v léčbě nádorů jícnu a gastroezofageální junkce, u karcinomu žaludku, zejména ve stadiu II a III, se doporučuje neoadjuvantní chemoterapie (a někdy i chemoradioterapie). U pacientů s lokálně pokročilým karcinomem rekta je standardním léčebným postupem kombinace neoadjuvantní chemoterapie a radioterapie. Bylo prokázáno, že tento režim zlepšuje výsledky chirurgické léčby a potenciálně zvyšuje míru přežití. V některých případech lokálně pokročilého karcinomu tlustého střeva se zkoušejí neoadjuvantní přístupy, ale jejich rutinní používání není standardem. U pacientů s hraničně resekabilním nebo lokálně pokročilým karcinomem slinivky břišní se prosadila neoadjuvantní léčba, zejména ve formě chemoterapie, protože může zlepšit resekabilitu a výsledky léčby.
Naopak v léčbě primárních nádorů jater (hepatocelulárního nebo cholangiocelulárního karcinomu) a žlučových cest je neoadjuvantní léčba zkoušena pouze v rámci klinických studií, a proto se těmto indikacím v aktuálním čísle věnovat nebudeme.