Role neoadjuvantní léčby u lokalizovaného karcinomu pankreatu

Abstrakt

Karcinom pankreatu je prognosticky nepříznivé nádorové onemocnění s rostoucí incidencí a mortalitou, které představuje 3. nejčastější příčinu úmrtí na zhoubný nádor ve vyspělých zemích. Pětileté přežití nepřesahuje 11 % a je nejnižší napříč všemi onkologickými diagnózami. Cca 20–30 % pacientů má v době diagnózy resekabilní (resectable pancreatic cancer – RPC) nebo hraničně resekabilní (borderline resectable pancreatic cancer – BRPC) onemocnění. Radikální resekce je v těchto případech zásadní terapeutickou modalitou, která je považována za jediný potenciálně kurativní postup. Neoadjuvantní chemoterapie a/nebo chemoradioterapie je etablována především u BRPC. Role neoadjuvance u RPC se v současnosti zkoumá. Cílem tohoto sdělení je popsat současné možnosti, výhody a nevýhody neoadjuvantní léčby u pacientů BRPC a RPC.

doi: 10.48095/ccrvch2024429