Abstrakt
Ten, kdo pozoruje vývoj našeho oboru v posledních 50 či 60 letech, registruje mnohé jeho změny. Pozorovatel si např.všímá, že rozvoj jiných medicínských disciplín, jako jsou např. zobrazovací intervenční metody či endoskopie, výrazně ovlivnil diagnostiku a někdy i terapii chirurgických onemocnění. Operační klasické postupy „otevřené“ chirurgie byly nahrazeny výkony endoskopickými, dnes již na mnoha místech i robotickými. Pooperační péče v složitých případech je v rukách intenzivistů nebo pracovníků oddělení ARO. Jsou to ale jediné změny, kterými prošla česká chirurgie v posledním půlstoletí? Podle mého názoru ne, dochází k postupné feminizaci celé medicíny, která se týká i operačních oborů, a tedy i chirurgie. Změněný je postgraduální výcvik kritizovaný mladou generací zejména po vzniku základních chirurgických specializací, jako je urologie, anesteziologie, kardiochirurgie, dětská chirurgie, neurochirurgie, cévní chirurgie atd. To vše byla dřív náplň všeobecné chirurgie, tuto činnost prováděli chirurgové. Dnes není vlastně jasné, co to všeobecná chirurgie je, resp. co je její náplní.