Abstrakt
Úvod: Atlantookcipitální disociace (AOD) je vzácné nestabilní poranění kraniocervikálního přechodu doprovázené velmi vysokou mortalitou a morbiditou. Nejčastější příčinou je vysokoenergetické trauma s hyperextenzí lebky v rámci dopravních nehod. Vzhledem k anatomickým predispozicím jsou nejčastější postiženou skupinou děti a mladší dospělí. Zlepšující se systém akutní přednemocniční a časné nemocniční péče vede ke vzrůstajícímu záchytu tohoto poranění.
Metody: Retrospektivní analýzou všech poranění krční páteře ošetřených v rámci traumacentra Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem v intervalu deseti let mezi roky 2008 a 2018 bylo identifikováno 7 pacientů s atlantookcipitální disociací. Soubor tvořilo 5 mužů a 2 ženy. Průměrný věk pacientů byl 19,6 roku, přičemž nejmladšímu pacientovi bylo 9 let a nejstaršímu 35. Ve všech případech se jednalo o dopravní nehodu.
Výsledky: U všech pacientů bylo na základě CT vyšetření diagnostikováno vysoce nestabilní poranění segmentu C0-C1. Čtyři pacienti zemřeli běhempokračující kraniocerebropulmonální resuscitace ještě na oddělení emergency. Dva pacienti s nepříznivým neurologickým obrazem a MR verifikovanou lézí přechodu prodloužené a horní krční míchy byli ošetřeni halo fixací a zemřeli do 3 dnů od úrazu. Pouze jeden pacient s novou deteriorací neurologického stavu během vyšetřovacího procesu byl úspěšně řešen otevřenou akutní zadní kraniocervikální fixací a fúzí.
Závěr: Vzrůstající incidence AOD zvyšuje nároky na včasnou diagnózu minimalizující riziko následné klinické deteriorace. Diagnostickou metodu volby je CT hodnocení kondyl-C1 intervalu (CCI) v kombinaci s MR vyšetřením. Standardní léčbou instabilních AOD u stabilizovaných pacientů je časná zadní okcipitocervikální stabilizace a fúze v rozsahu C0-C2.