HIPEC

Abstrakt

Ještě v polovině devadesátých let 20. století platilo, že diseminace nádorů orgánů dutiny břišní po perito­neu (karcinomatóza, sarkomatóza) je zcela terapeuticky neřešitelný problém, a proto tito pacienti byli odkázá­ni jen na léčbu paliativní, nejčastěji symptomatickou. Ale již od let osmdesátých se nejprve experimentálně, později i v klinice uplatňuje myšlenka spojit při jedné operaci princip léčby chirurgické (radikální cytoreduk­ce) s potenciálem léčby onkologické-chemoterapeu­tické, a to v podobě hypertermické intraperitoneální peroperační chemoterapie – HIPEC. Přestože se na výzkumu i klinické aplikaci podílela řada badatelů a výzkumných center, jednotícím představitelem (ot­cem oboru) se po zásluze stává prof. Paul Sugarbaker z Washington Cancer Institute. V ČR byla první operace tohoto typu provedena 8. 6. 1999 na chirurgické klinice Nemocnice Na Bulovce, a to pacientovi trpícímu rozsáh­lým pseudomyxomem peritonea. Operace proběhla po nezbytné teoretické a praktické přípravě (na zmíněném washingtonském pracovišti) a poté, kdy Ing. M. Skála, ve spolupráci s námi, zkonstruoval jednoduchý přístroj k hypertermické laváži, který později po úpravách získal i evropskou certifikaci.
Přes určitou počáteční nedůvěru v metodu cytore­duktivní chirurgie (CRCH) + HIPEC a s postupujícím zlepšováním výsledků (dlouhý learning curve) i přístro­jového vybavení jednotlivých pracovišť se celosvětově dosáhlo jednoznačného uznání tohoto postupu v kli­nické praxi při řešení diseminovaného nádorového postižení peritonea ve stanovených diagnózách a při racionální selekci pacientů. O postupném rozšiřování metody svědčí i počet pracovišť (center), která se reali­zací cytoreduktivní chirurgie + HIPEC zabývají. V r. 2000 jsme se pod vedením prof. P. Sugarbakera sešli v Royal College of Surgeons v Londýně na...

https://doi.org/10.33699/PIS.2020.99.4.151
PDF