Categories
Abstract
Současný rychlý vývoj nových technologií a terapeutik nás nutí stále se zamýšlet nad dosavadními postupy v medicíně. Neustále si pokládáme otázku, jak komplexně léčit, minimalizovat nemocnost a optimalizovat kvalitu života. Příchod minimálně invazivních technik v mamologii umožnil chirurgům řešit některá stadia onemocnění prsu kratší délkou pobytu v nemocnici, menšími řezy a rychlejší dobou zotavení. Viditelné jizvy a deformované prsy nejsou žádány a nejsou přijatelné. Techniky skrytých jizev, mastektomie a onkoplastické chirurgické techniky jsou v současné době nejrozšířenější. Uplatnění nových postupů však musí být citlivé, aby nabídly optimální řešení. Moderní chirurgické postupy jsou výsledkem vhodné kombinace multidisciplinární léčby a diagnostických přístupů (systémová léčba, chirurgický zákrok, ozařování). Lokoregionální léčba rakoviny prsu se tak transformovala z maximálně invazivní jednorázové terapie (radikální mastektomie) v 80. letech 19. století na možnosti záchovné chirurgie prsu, se snížením rozsahu a počtu agresivních axilárních intervencí. Musíme rozvíjet také individualizovanou péči, zohlednit funkční stav pacienta a respektovat specifickou biologii nádoru. Při snaze o deeskalaci péče o rakovinu prsu na zcela neoperativní modality operací na prsu, v axile a redukci ozařování musíme mít stále na paměti onkologickou bezpečnost, která je podpořena daty. Naopak v éře biologické a genomické charakterizace nádoru s rostoucí rolí tekutých biopsií stojí za úvahu, zda je vhodné stále se spoléhat na staré charakteristiky onemocnění, jako je např. sledování uzlinového stavu při rozhodování o pooperační léčbě.