Abstract
Dny mladých chirurgů prof. MUDr. Stanislava Čárského, DrSc. se konaly jako již tradičně v Ústupkách u Seče u Chrudimi v krásném prostředí přehrady a wellness hotelu Jezerka. Letošní ročník se vydařil po všech stránkách a překonal rekord i v počtu účastníků. Podle organizátora se zde kromě čestných hostů kongresu setkalo přes 150 českých a slovenských chirurgů ve věku do 40 let a další zhruba stovka chirurgických sester.
Organizátorům se podařilo velmi dobře sestavit program, ve kterém propojili zkušenost a pokoru „dohlížejících“ starších a zkušenějších lékařů s ambiciózními a někdy začátečnicky arogantními projevy těch mladších. Některým mladým by prospěla přítomnost školitelů, aby jejich projevy sic nadšené, ale někdy trochu zmatené uvedli na pravou míru. Ale to jen na okraj. Na druhou stranu je jen málo vhodnějších příležitostí, kde si mohou mladí chirurgové vyzkoušet, co znamená vystupovat a diskutovat na velkém odborném fóru, navíc s tak vlídnými předsedajícími. Myslím, že nikdo ze Seče neodjížděl s pocitem, že by se mu přednáška „nepovedla“. Kongres již tradičně navštívila a mladé lékaře hned na začátku mile přivítala manželka prof. Čárského. Přijeli i významní hosté. Kongres zahájil prof. Kala, předseda České chirurgické společnosti ČLS JEP. Prof. Ryska, předseda Agentury pro zdravotnický výzkum, seznámil přítomné s evropským grantem, v jehož rámci jsou připravovány klinické doporučené postupy a který se významně dotkne samozřejmě i chirurgických oborů. Prostor dostal i zahraniční host Victor Radu, mág světové kýlní chirurgie a rodák z Bukurešti. V půlhodinové přednášce představil novinky v terapii ventrální kýly, zejména techniku TAR (transverse abdominis release), která se v českých podmínkách zatím příliš nerozšířila.
Živá diskuze se rozpoutala hned po úvodním bloku na téma postgraduálního vzdělávání a pokračovala prakticky po celou dobu kongresu. Přispěla k tomu předkongresová anonymní anketa, jejímž cílem bylo zmapovat názory mladých chirurgů. Přinesla zajímavé a někdy až zarážející výsledky. Ukázala převažující nespokojenost se stávajícím systémem postgraduálního vzdělávání a s jeho častým obměňováním. Odhalila zoufalost lékařů z některých menších nemocnic, kteří se v současném systému stávají jakýmisi „rukojmími“ svých pracovišť bez možnosti dosáhnout atestace v nějakém rozumném termínu. Velká část respondentů deklarovala, že se necítí být ani po složení atestační zkoušky dostatečně erudovaná, aby nesla právní odpovědnost za svá rozhodnutí, což je jistě velmi zarážející fakt.
Debata o systému postgraduálního vzdělávání se ukázala jako špička ledovce a odhalila i mnohem hlubší problémy, například, že v řadě nemocnic nejsou mladí lékaři připuštěni k žádné větší operaci, natož aby ji i pod dohledem atestovaného lékaře sami provedli. Mnozí uváděli, že je jim řada výkonů pouze potvrzena v logbooku a jejich stáže na akreditovaných pracovištích vyššího typu jsou okleštěny na zlomky předepsaných délek. Na některých pracovištích to svádějí na nedostatek lékařů, ale v některých případech v tom mladí vidí účelové jednání zaměstnavatelů. Není divu, že když někdo šest let sedí na ambulanci, kde trhá zarostlé nehty, nechce nést ani po získání atestace odpovědnost za případnou chybu při operaci, kterou nikdy předtím nedělal, ale ani neviděl. Jak vyplynulo z diskuze, nejde zřejmě o ojedinělé případy, ale o systémový problém.
Mnozí účastníci však přiznali, že ani nevědí, zda má jejich domácí pracoviště požadovanou akreditaci a co má obsahovat jejich vzdělávací program, na který stále čekají.
Diskutovalo se také o vypovídací hodnotě provádění atestační operace. Mladí si stěžovali na systém, kdy musejí atestační operaci provádět mimo svá domovská pracoviště, s cizím instrumentáriem a asistencí, na kterou nejsou zvyklí, v podmínkách, které nejsou pro ně ani pro pacienta optimální. Vzhledem k typu operací, které se jako atestační operace vybírají, nechť každý posoudí sám, jestli je důvod se čertit. Ale i z této debaty byla cítit trochu opatrná snaha lékařů z menších nemocnic upozornit na to, že jsou v celé předatestační přípravě od jejího začátku až po atestační operaci oproti kolegům z fakultních nemocnic znevýhodněni.
Předseda akreditační komise pro obor chirurgie doc. Vodička se snažil plénum jednak v úvodním a následně v závěrečném bloku uklidnit nějakou pozitivní informací, žádné konkrétnější ale zatím poskytnout nemohl. Nová podoba vzdělávacího programu se připravuje, a tak se stal spíše sběratelem zpětné reakce ze strany mladých chirurgů. Pozitivně je snad možno hodnotit alespoň snahu nahradit seznam požadovaných operačních výkonů bodovým systémem, který by umožnil smysluplněji a především pravdivě naplnit podstatu předatestační přípravy.
Další program kongresu byl nadmíru bohatý a pestrý. Byla pokryta snad všechna témata chirurgie v celém jejím spektru. Kýlní, cévní, plastika, hojení ran, HPB chirurgie − na to vše se letos dostala řada již v prvním dni, a to díky třem paralelně probíhajícím sekcím. Každý blok měl předsednictvo citlivě kombinující mladého chirurga, který se moderovat učil, a zkušeného „dospěláka“, který drobné detaily ztracené v překladu uváděl zpět do kontextu. Bylo to zábavné i poučné současně. Někteří prezentovali vlastní data, jiní měli přednášku typu souhrnného sdělení na určité téma, další ukazovali nové techniky a diagnostické metody a další prezentovali výzkum, na kterém pracují. Některá vystoupení byla pojata tak trochu jako pro mediky, ale jak se říká:
„Opakování je matkou moudrosti“, a kdo z nás může říci, že si to ze školy všechno pamatuje.
Zajímavé bylo, že zahraniční host se zúčastnil i přes jazykovou bariéru bloku, jenž byl věnován parastomické kýle, kde živě a ochotně hodnotil a doplňoval každé vystoupení. Na tabuli maloval obrázky pro ty, kterým slovní popis nestačil, a odcházel spokojený s hojnou účastí a zájmem návštěvníků o tuto svízelnou problematiku.
Mezi jednotlivými bloky se konaly v krátkých přestávkách firemní sympozia nabitá možnostmi si vše vyzkoušet a osahat. Konala se i soutěž o nejlepšího laparoskopistu kongresu. Oproti předešlým ročníkům se letos podařilo udržet hojnou účast i druhý den kongresu, a to opět díky excelentní práci organizátorů, kteří poskládali program tak, že i ti, kteří toho moc nenaspali, ráno vstali, aby jim něco neuteklo. Novinkou byly ranní moderované diskuze s vtipným názvem „Večer šuhaj, ráno šuhaj“ na témata každodenní chirurgické praxe. Přestože začínaly v brzkých ranních hodinách, místnost s výstižným názvem „Vinárna“ byla plná. Jen škoda, že několik ranních diskuzí probíhalo paralelně, a každý tak mohl navštívit jen jednu. Velkému zájmu se těšily druhá herniologická sekce nabitá doporučenými postupy, traumatologie, kolorektální chirurgie a její novinky a hrudní chirurgie. Velmi se povedly i komentované kazuistiky.
Co dodat? Kongres se vydařil, a moc. Ale byla na něm otevřena Pandořina skříňka české chirurgie, a jestli se ji podaří nějakým dobrým způsobem zaklapnout, se teprve ukáže.