Abstract
Hepato-pankreato-biliární chirurgie (HPB) přináleží k velmi obtížným kapitolám břišní chirurgie. Nehledě na velký pokrok v chirurgické technice za poslední tři desetiletí, s některými výsledky nemůžeme být zcela spokojeni. Týká se to zejména dlouhodobých výsledků. U benigních onemocnění jde přibližně o 20 % nemocných, u kterých je v důsledku povahy onemocnění a primárního ošetření vyžadován mnohdy opakovaný chirurgický výkon. U malignit, u kterých je radikální resekce jedinou potenciální metodou skýtající šanci na dlouhodobější přežití, ani profesionálně provedený výkon neposkytuje plnou záruku. Není to v důsledku chyby chirurgie, jeho zkušenosti či obratnosti. Na vině je nepříznivá biologická povaha nádorů a mnohdy pozdně stanovená diagnóza